Úvod Syndrom vyhoření a jeho vývoj

Syndrom vyhoření a jeho vývoj

Jak už bylo uvedeno syndrom vyhoření je víceméně dlouhodobý proces, který souvisí s frustrací některých potřeb. Nejde tedy o náhlý problém.

Podle statistik a některých teorií se dá rozdělit do několika etap (fází).

  • Nadšení – je to počáteční stádium při nástupu do práce, nějaké činnosti či vztahu. Toto období bývá charakteristické tzv. „růžovými brýlemi“. Souvisí to nejen se vzletnými sliby ze strany zaměstnavatele, příp. zprostředkovatele práce, ale i s vlastní,

většinou nadhodnocenou a nereálnou představou o nadcházející činnosti a svém podílu k jejímu vykonávání.  Je to období fantazií, nápadů, horečnaté činnosti, ochoty. V této fázi dotyčný chápe všechny potřeby opačné strany, pracuje často nad své síly, vykonává přesčasy a vlastní potřeby odsunuje na druhou kolej.

  • Stagnace – období relativního klidu. Jedinec se už „zaběhal“ ve své práci, mnoho věcí už zvládá automaticky, s přehledem. Pomalu se vytrácí jakékoliv nadšení a živelnost. Práce už přestává tolik naplňovat, vynořují se první negativa a překážky k vysněnému cíli. Dotyčný si začíná uvědomovat i jiné hodnoty a potřeby (vlastní i rodinné). Navíc hledá ve volnočasových aktivitách něco, co by zaplnilo tzv. prázdnotu, kterou uvnitř sebe začíná pociťovat, něco, co by mohlo být podobné euforické počínající fázi nadšení.
  • Frustrace – etapa, kdy se prohlubují problémy spojené nejen s plněním pracovních záležitostí, ale i s naplňováním vlastních potřeb. Zejména se to týká seberealizace a smyslu práce, který se kamsi vytrácí. Konflikty s klienty, spolupracovníky i vedením se množí. Práce je neuspokojující, začíná být otravně nudná nebo nad síly dotyčného. Ten si často ztěžuje a svaluje vinu na reálné či pouze domnělé překážky. Přemýšlí neustále o vlastních křivdách, které se jemu na pracovišti dějí. To vše vyvolává emocionální zvraty a počáteční fyzické potíže.
  • Apatie – tato fáze přichází opravdu velmi plíživě a většinou následuje po déle trvající frustraci. Pocity jedince jsou typické.Myslí si, že do práce chodit musí pouze z důvodu získání potřebných finančních prostředků. Začíná si připadat jako stroj na práci a vydělávání peněz. Počáteční motivace, nadšení, vize i ochota jsou nenávratně pryč. Před odchodem do zaměstnání prožívá pocity strachu, zhnusení a odporu. Po příchodu do práce pracuje stereotypně, odmítá jakékoliv změny, inovace a potřeby práce navíc či přesčasů. Zdůrazňuje fakt, že i tak dělá maximum. Je buď zasmušilý nebo nasadí tzv. „kamennou tvář“. Na klienty bývá občas nepříjemný, většinou však spíš odtažitý. Sám je vnímá jako velmi otravné.
  • Vyhoření – tato fáze je konečnou etapou syndromu. Projevují se v ní naplno všechny důsledky. Smysl práce se naprosto vytrácí, často i smysl života a vlastní důležitosti. Dotyčný působí velmi vyčerpaně, často stoná, je plný negací. Nutnost práce (vydělávání peněz) a zároveň rozvinutá alergie na vykonávanou činnost či prostředí ho vhání do tzv. neřešitelného kruhu. Pokud má fungující pud sebezáchovy ukončí tuto etapu svého pracovního života rozvázáním pracovního poměru, případně změnou práce.

Někteří výrazně citliví lidé však mají dlouhodobý problém pracovat. Nové práce se bojí, nevěří si, mají strach, že se vše bude opakovat. Bez odborné pomoci je skutečně pravděpodobné, že k syndromu vyhoření budou mít mnohem větší dispozice.


Diskuse (4 komentáře)

mona, (24. 02. 2012 04:53) Reagovat
dobrý den,to,co tady píšete je naprosto shodné se vším,jak mi je......nevím si rady ani pomoci.pokud máte někdo nějakou dobrou radu jak z toho ven,budu nejšťastnější člověk na světě
Eva, (29. 02. 2012 23:28) Reagovat
Vážená paní,nacházím se ve stejné situaci, věřte, že nejlepší lék je začít si hledat jiné zaměstnání, protože v okamžiku kdy se rozhodnete pro změnu se Vám výrazně uleví, zvýší se Vaše sebevědomí a začnete zase pozitivně myslet a bude Vám lépe. Musím se Vám ale přiznat, že nejdříve jsem musela vyhledat lékařskou pomoc, jsem v pracovní neschopnosti a musím užívat léky na uklidnění, ale právě tyto léky mne dopomohly k celkovému zklidnění organizmu a logickému rozhodnutí změnit zaměstnání a nezabývat se zbytečnými problémy, kterými se mne snažil zaměstnavatel zastrašovat. Přeji i Vám, abyste se i Vy dostala do stejného klidného stádia jako já, v klidu přehodnotila svoji situaci a rozhodla se pro řešení, které Vám bude plně vyhovovat.
Nina, (15. 08. 2012 07:06) Reagovat
Když ono je to právě v dnešní době strašně těžké. Také jsem ve své práci nespokojená - dělám učitelku. Přijde mi práce se studenty zbytečná. Mám pocit, že je nedokážu nic naučit a že jde spíš o to udržet je alespoň trochu v klidu a ani to se mi nedaří. Jenže co můžu jiného dělat, když mám pajdu a celkově je o práci nouzi? Jsem z toho zoufalá.
Adriana, (09. 04. 2013 05:50) Reagovat
Ono záleží, kolik vám je let. Jestli by vás mělo čekat ještě mnoho let v práci, tak by možná stále o to popřemýšlet, co byste dělala radši a třeba i si doplnila vzdělání na jinou kvalifikaci, případně sledovala alespoň nabídku trhu práce. Je dnes těžší doba, ale třeba se na vás usměje štěstí a najdete si něco lepšího. Za pokus to stojí. Držím vám palce.
Nový příspěvek
Copyright 2006–2018 © Syndrom-vyhoření.cz
Kontakty