Syndrom vyhoření a jeho léčba

Přetrvává-li syndrom vyhoření, zdravotní problémy se vrací a stále prohlubují.
Může jít o deprese, fobie nebo o časté bolesti hlavy, zad, žaludku apod., které zdánlivě nemají žádný původ či příčinu.
Jak si tedy poradit se syndromem vyhoření?
- Rozpoznání. Důležitým bodem je vždy pravdivé zhodnocení situace. V případě syndromu vyhoření je to často velmi těžké, protože je to dlouhodobý a plíživý proces. Nicméně je velmi zásadní, aby si člověk sám přiznal, že s ním není něco v pořádku a že se jeho pohledy na práci, vztahy i vlastní chování mění. Čím dřív na to příjde, tím lépe pro něj i okolí. Tím větší je šance na změnu k lepšímu. Chce to však pouze rozumový (analytický) pohled na svou vlastní osobu, prostý velkých emocí. To spousta lidí nedovede a proto je lépe se svěřit nějakému odborníkovi (psychoanalitikovi apod.). Ego musí jít stranou, aby pravdivá informace vyplula napovrch.
Informace. Na počátku jsou důležité informace. Pokud náš pomyslný človíček ani neví, že něco jako syndrom vyhoření existuje, nic s tím neudělá. Proto je důležitou prevencí přístup alespoň k základním informacím o tomto problému. Takovéto informace by měl zprostředkovat rozumný zaměstnavatel, a to zvláště u ohrožených profesí. Každopádně na internetu je dnes možný přístup k jakýmkoliv informacím (doufejme, že ne příliš zkresleným). Pokud již dotyčný rozpoznal, že se s ním něco děje a má odvahu s tím něco dělat (i bez pomoci odborníka), měl by si problematiku syndromu vyhoření prostudovat podrobněji. Alespoň tak, aby rozeznal, ve kterém se přibližně nachází stádiu a co s vlastní situací může udělat dál.
- Plán. V této etapě je dobré si věci ujasnit v hlavě, případně napsat na papír. Rozdělit si problémy na ty, které si člověk zavinil sám (bude jich většina) a které mají příčinu v okolí (rodina, kolegové, zaměstnavatel, okolnosti). Pak postupně bod po bodu najít řešení. Je třeba se připravit na to, že to nebude vůbec jednoduché a obrnit se trpělivostí. Je to však přece jen nějaké světélko ve tmě. Bludný kruh si lze představit jako klubko, u kterého se nalezl konec, jež ho umožní rozmotat. Nějakou chvíli to trvá, občas se to trochu zasekne, ale nakonec se to většinou podaří.
Orientační body ke stanovení plánu.
- Zorganizovat si a rozdělit svůj čas i síly. Není možné plnit jen pracovní a mimopracovní povinnosti.
Naplánovat si volnočasové aktivity (cvičení, sport, posezení s přáteli, masáže, kosmetické služby, výlety, dovolenou apod.) Ty je důležité dodržet i za cenu odsunutí nějaké náhle se nabízející povinnosti (přesčasu, nepořádku v domácnosti apod). Asi to nepůjde vždy, ale je třeba být pevný ve svém rozhodnutí (často i sám proti své vůli), protože tyto aktivity jsou stejně důležité jako práce.
- Vytýčit si nějaké drobné reálné cíle a představy ve svém osobním i pracovním životě a po jejich dodržení se sám pro sebe pochválit a ocenit. Je naivní čekat na ocenění druhých, je lépe s tím nepočítat. Když potom něco takového příjde, přinese to mnohem větší radost. Není to proto, že by ostatní byli nutně zlí a nevážili si určitých skutků či lidí. Jen si spousty věcí nevšimnou (pro množství vlastní práce a starostí), a nebo to neumí vyjádřit.
- Požádat okolí o pomoc a shovívavost. Je dobré umět říct lidem ve svém okolí o svých problémech, o svém stanovisku k nim a potřebě se s nimi vypořádat. Je-li to závislé na druhých, požádat o pomoc, nebo jasně a rozhodně vytýčit pravidla, za které se nedá jít.
- Naučit se nacházet i na negativních věcech něco pozitivního. Věci jsou často relativní a závislé na momentálním rozpoložení hodnotícího člověka. To - co dnes vypadá negativně, se zítra nebo za nějaký čas může proměnit v pozitivní.
Stanovit si priority a seřadit je do pomyslného žebříčku. Nenechat se vtáhnout do priorit jiných lidí a sám svoje zásady zanedbávat. Každopádně práce je důležitá a je jí třeba vyhradit určitý čas, ale při tom je důležité myslet i na osobní život, vztahy a především zdraví.
- Po odchodu domů ze zaměstnání „přeprogramovat“ mysl na něco jiného, neutápět se v pracovních záležitostech a křivdách. Když je třeba přece jen něco vyřešit, provést to rychle, konstruktivně a poté to považovat za hotovou věc. Nemá smysl do pracovních záležitostí zatahovat partnera nebo ostatní členy rodiny a negativně tak ovlivňovat náladu vztahy.
- Základ je však vždy v reálném pohledu na vlastní schopnosti, možnosti, životní potřeby a porovnat je s tím, co nabízí okolí. Pokud na podmínkách okolí lze něco změnit, tak je dobré se o to pokusit. Prostě zvolit nějaký kompromis, ve kterém nelze jednostraně těžit, ale ani ustupovat.
Stanovení plánu je vždy individuální, záleží na profesi, na stádiu syndromu vyhoření apod.
Syndrom vyhoření a odborná péče.
Jak už bylo uvedeno výše o lidi trpící syndromem vyhoření se nejlépe postarají odborně vyškolení psychoanalitici, terapeutové, někdy (v některých případech) i psychiatři.
Mezi nejúspěšnější metody bezesporu patří tzv. „kognitivně – behaviorální“ terapie, která se zabývá chováním, komunikací a vztahy lidí.
Diskuse (2 komentáře)
sofie,
(15. 08. 2011 13:06)
Reagovat
Nevím kam a kemu jít pro pomoc.Bývala jsem plná života ,ale stalo se toho dost špatného v mém životě .Myslela jsem ,že to zvládnu ,ale mýlila jsem se.Uvnitř své duše už ani nevím jestli jsem. :cry: Jsem unavená .Moje rodina jsou mé děti ,ale to je málo.Rostou a já zůstávám víc sama.Nemám už sílu se ani seznamovat.Když mám volno chci tu samotu a prázdnotu zaspat.Kdo mi poradí co dál a jak zkusit znova žít?
Daniel,
(09. 04. 2012 11:49)
Reagovat
Prosím povedlo se ti ten problém vyřešit? jestli ano, mohla by si mi poradit? sám mám stejnej problém :sad: