Úvod Syndrom vyhoření a jeho léčba

Syndrom vyhoření a jeho léčba

Přestože se syndrom vyhoření nepovažuje za nemoc, spíš za poruchu ve vztazích, nese sebou spoustu zdravotních problémů. K jejich nápravě je často nutná nejen zdravotní péče, ale i řešení primární příčiny. Tou syndrom vyhoření v mnoha případech skutečně je.

Přetrvává-li syndrom vyhoření, zdravotní problémy se vrací a stále prohlubují.

Může jít o deprese, fobie nebo o časté bolesti hlavy, zad, žaludku apod., které zdánlivě nemají žádný původ či příčinu.

Jak si tedy poradit se syndromem vyhoření?
  • Rozpoznání. Důležitým bodem je vždy pravdivé zhodnocení situace. V případě syndromu vyhoření je to často velmi těžké, protože je to dlouhodobý a plíživý proces. Nicméně je velmi zásadní, aby si člověk sám přiznal, že s ním není něco v pořádku a že se jeho pohledy na práci, vztahy i vlastní chování mění. Čím dřív na to příjde, tím lépe pro něj i okolí. Tím větší je šance na změnu k lepšímu. Chce to však pouze rozumový (analytický) pohled na svou vlastní osobu, prostý velkých emocí. To spousta lidí nedovede a proto je lépe se svěřit nějakému odborníkovi (psychoanalitikovi apod.). Ego musí jít stranou, aby pravdivá informace vyplula napovrch.
  • Informace. Na počátku jsou důležité informace. Pokud náš pomyslný človíček ani neví, že něco jako syndrom vyhoření existuje, nic s tím neudělá. Proto je důležitou prevencí přístup alespoň k základním informacím o tomto problému. Takovéto informace by měl zprostředkovat rozumný zaměstnavatel, a to zvláště u ohrožených profesí. Každopádně na internetu je dnes možný přístup k jakýmkoliv informacím (doufejme, že ne příliš zkresleným). Pokud již dotyčný rozpoznal, že se s ním něco děje a má odvahu s tím něco dělat (i bez pomoci odborníka), měl by si problematiku syndromu vyhoření prostudovat podrobněji. Alespoň tak, aby rozeznal, ve kterém se přibližně nachází stádiu a co s vlastní situací může udělat dál.
  • Plán. V této etapě je dobré si věci ujasnit v hlavě, případně napsat na papír. Rozdělit si problémy na ty, které si člověk zavinil sám (bude jich většina) a které mají příčinu v okolí (rodina, kolegové, zaměstnavatel, okolnosti). Pak postupně bod po bodu najít řešení. Je třeba se připravit na to, že to nebude vůbec jednoduché a obrnit se trpělivostí. Je to však přece jen nějaké světélko ve tmě. Bludný kruh si lze představit jako klubko, u kterého se nalezl konec, jež ho umožní rozmotat. Nějakou chvíli to trvá, občas se to trochu zasekne, ale nakonec se to většinou podaří.

Orientační body ke stanovení plánu.

  • Zorganizovat si a rozdělit svůj čas i síly. Není možné plnit jen pracovní a mimopracovní povinnosti.
  • Naplánovat si volnočasové aktivity (cvičení, sport, posezení s přáteli, masáže, kosmetické služby, výlety, dovolenou  apod.) Ty je důležité dodržet i za cenu odsunutí nějaké náhle se nabízející povinnosti (přesčasu, nepořádku v domácnosti apod). Asi to nepůjde vždy, ale je třeba být pevný ve svém rozhodnutí (často i sám proti své vůli), protože tyto aktivity jsou stejně důležité jako práce.
  • Vytýčit si nějaké drobné reálné cíle a představy ve svém osobním i pracovním životě a po jejich dodržení se sám pro sebe pochválit a ocenit. Je naivní čekat na ocenění druhých, je lépe s tím nepočítat. Když potom něco takového příjde, přinese to mnohem větší radost. Není to proto, že by ostatní byli nutně zlí a nevážili si určitých skutků či lidí. Jen si spousty věcí nevšimnou (pro množství vlastní práce a starostí), a nebo to neumí vyjádřit.
  • Požádat okolí o pomoc a shovívavost. Je dobré umět říct lidem ve svém okolí o svých problémech, o svém stanovisku k nim a potřebě se s nimi vypořádat. Je-li to závislé na druhých, požádat o pomoc, nebo jasně a rozhodně vytýčit pravidla, za které se nedá jít.
  • Naučit se nacházet i na negativních věcech něco pozitivního. Věci jsou často relativní a závislé na momentálním rozpoložení hodnotícího člověka. To - co dnes vypadá negativně,  se zítra nebo za nějaký čas může proměnit v pozitivní.
  • Stanovit si priority a seřadit je do pomyslného žebříčku. Nenechat se vtáhnout do priorit jiných lidí a sám svoje zásady zanedbávat. Každopádně práce je důležitá a je jí třeba vyhradit určitý čas, ale při tom je důležité myslet i na osobní život, vztahy a především zdraví.
  • Po odchodu domů ze zaměstnání „přeprogramovat“ mysl na něco jiného, neutápět se v pracovních záležitostech a křivdách. Když je třeba přece jen něco vyřešit, provést to rychle, konstruktivně a poté to považovat za hotovou věc. Nemá smysl do pracovních záležitostí zatahovat partnera nebo ostatní členy rodiny a negativně tak ovlivňovat náladu vztahy.
  • Základ je však vždy v reálném pohledu na vlastní schopnosti, možnosti, životní potřeby a porovnat je s tím, co nabízí okolí. Pokud na podmínkách okolí lze něco změnit, tak je dobré se o to pokusit. Prostě zvolit nějaký kompromis, ve kterém nelze jednostraně těžit, ale ani ustupovat.

Stanovení plánu je vždy individuální, záleží na profesi, na stádiu syndromu vyhoření apod.

Syndrom vyhoření a odborná péče.

Jak už bylo uvedeno výše o lidi trpící syndromem vyhoření se nejlépe postarají odborně vyškolení psychoanalitici, terapeutové, někdy (v některých případech) i psychiatři.

 

Mezi nejúspěšnější metody bezesporu patří tzv. „kognitivně – behaviorální“ terapie, která se zabývá chováním, komunikací a vztahy lidí.


Diskuse (2 komentáře)

sofie, (15. 08. 2011 13:06) Reagovat
Nevím kam a kemu jít pro pomoc.Bývala jsem plná života ,ale stalo se toho dost špatného v mém životě .Myslela jsem ,že to zvládnu ,ale mýlila jsem se.Uvnitř své duše už ani nevím jestli jsem. :cry: Jsem unavená .Moje rodina jsou mé děti ,ale to je málo.Rostou a já zůstávám víc sama.Nemám už sílu se ani seznamovat.Když mám volno chci tu samotu a prázdnotu zaspat.Kdo mi poradí co dál a jak zkusit znova žít?
Daniel, (09. 04. 2012 11:49) Reagovat
Prosím povedlo se ti ten problém vyřešit? jestli ano, mohla by si mi poradit? sám mám stejnej problém :sad:
Nový příspěvek
Copyright 2006–2018 © Syndrom-vyhoření.cz
Kontakty