Úvod Syndrom vyhoření a osobnost člověka

Syndrom vyhoření a osobnost člověka

Člověk tvoří jednotu a má spoustu potřeb na úrovni tělesné, psychické a spirituální. Ty se navzájem prolínají. Pokud jsou některé z potřeb dlouhodobě opomíjeny nebo na druhé straně přetěžovány, vždy se to projeví na chování a zdraví člověka.

Vpodstatě se dá říct, že člověk je klasifikován svými projevy. Ty jsou podmíněny plněním jeho potřeb. Těch je celá řada. Dají se znázornit představou domu, jejichž základ tvoří nejdůležitější (život podmiňující) animální potřeby. Většinou jde u fyzické potřeby, zajišťující přežití.

  • Dýchání
  • Pití
  • Jídlo
  • Spánek a odpočinek
  • Termoregulace (potřeba odpovídající teploty)
  • Vylučování
  • Pohyb
  • Rozmnožování (sex není potřebou, bez ní by člověk zemřel, ale jeho nesprávné užívání vede rozhodně k poruchám, ať už na úrovni osobní nebo na úrovni mezilidských vztahů)

Pokud kdokoliv chce, aby jeho dům stál na pevných základech, musí dbát na plnohodnotné plnění těchto potřeb. Neznamená to ale, že tím je ohraničený celý jeho život. Stavba pomyslného „domu života“ plněním základních potřeb nekončí.

 

Mezi další neméně důležité potřeby patří

  • Pocit jistoty a bezpečí
  • Poznávání a učení
  • Seberealizace (plánování a budování cílů)
  • Budování sociálních jistot (hromadění majetku – nemusí být myšleno vždy v negativním slova smyslu, většinou jde o zajištění sebe a své rodiny)
  • Láska a přátelství (pocit přijatelnosti pro sebe i pro druhé)
  • Potřeba stýkat se s jinými lidmi (společenský život)
  • Soudržnost (možnost se spolehnout na blízké osoby)
  • Úcta k sobě i k druhým (nevyjímaje instituce)
  • Potřeba autonomie a osobní svobody (autonomie se týká spíš ochrany svých vlastních práv, možnosti prostoru, kde nezasahuje nikdo jiný, intimity. Svoboda je relativní, přesto každý potřebuje mít možnost o některých věcech rozhodovat svobodně, na základě vlastního uvážení a to v osobním, společenském i v pracovním životě)
  • Víra v hodnoty (pravda, spravedlnost, upřímnost apod.)

Takových potřeb je ještě mnohem víc, nedají se generalizovat (tak jako základní potřeby), jsou více méně individuální. Jejich důležitost je ovlivněna mnoha faktory, mimo jiné genetikou, výchovou, inteligencí, emocionalitou, věkem apod.

Harmonické plnění lidských potřeb dává plnohodnotný život a je odpovědí na otázku smyslu života.

Plnění lidských potřeb je vymezeno dvěmi pojmy

  • Saturace –  naplněné potřeby
  • Frustrace – nenaplněné, z nějakého důvodu opomíjené potřeby

Dlouhodobá frustrace v některé oblasti potřeb způsobuje vždy disharmonii, později stres, depresi a poruchy zdraví, zasahující celou osobnost člověka. Jednou z možností projevu dlouhodobé frustrace je i syndrom vyhoření.


Diskuse (17 komentářů)

PAVEL, (23. 01. 2012 10:12) Reagovat
Syndrom vyhoření je vážná věc, ale spoustu lidí to ještě nechápe, a to nemocnému ještě více zhoršuje situaci, protože ho okolí má spíš za lenocha či někoho, kdo není schopný se zmobilizovat, ale ono to skutečně není tak jednoduché. Vím, o čem mluvím...
JITKA, (26. 02. 2012 18:35) Reagovat
Já rozhodně nejsem z těch, která by chtěla syndrom vyhoření zlehčovat, ale nechápu ho. Jak ho lze odlišit od klasické únavy, kterou má každý? Také jsem často unavená a dokážu to nějak překonat. Jde nějak objektivně zjistit syndrom vyhoření? Třeba z krve či podle činnosti srdce?
INGRID, (30. 05. 2012 04:07) Reagovat
Všude čtu, jaké profese jsou náchylnější k syndromu vyhoření. Nemůžu si pomoct, ale pořád mám pocit, že v tom to není. Že je to spíš na odolnost člověka. Někdo větší zátěž zvládá bez problémů, jiní se jí podají.
Dagmar, (06. 06. 2012 10:35) Reagovat
Nemyslím si, že záleží na odolnosti člověka, ale na jeho obtížné životní situaci bez perspektivy změny k lepšímu. Stále se opakující ubíjecí situace bez možnosti změny či nápravy. Hlavním slovem - bezmoc, která dokáže drtit i silné jedince.
Zdena, (05. 10. 2012 10:40) Reagovat
Já se domnívám, že záleží na osobnosti člověka. Lidé, kteří jsou silnější, dokáží i lépe bojovat s beznadějí. Závisí asi na konkrétní situace, ale souvisí to s prací. Někoho tlak v ní složí, jiní lidé se pracovnímu tempu přizpůsobí.
Olina, (17. 10. 2012 10:45) Reagovat
Tak ono se těžko přizpůsobuje tomu, když vám šlapou na paty a chtějí po vás, abyste byli v práci od nevidím do nevidím.
Lenka, (12. 02. 2013 05:52) Reagovat
V dnešní době je velké štěstí mít práci, ve které je člověk spokojený a která ho baví. Bohužel štěstí je, i když vůbec člověk nějakou práci má.
PETRA, (20. 05. 2015 14:39) Reagovat
Dle mého samozřejmě na osobnosti člověka záleží, ale někdy se nashromáždí najednou hodně stresových událostí a pak stačí ona pověstná poslední kapka a rozjede se to.
Aneta, (31. 05. 2013 06:21) Reagovat
Je to logické. Ti, kteří pracují s lidmi mají největší zátěž, protože často jde o profese, kdy buď pracují s nemocnými lidmi či problematickými, a to dá zabrat. Hlavně výsledek je vždy nejasný a nezáleží jen na tom, jak se člověk ke své práci postaví.
Kamil, (03. 07. 2013 13:16) Reagovat
Přesně - když někdo staví dům, tak vidí, jak mu roste před očima, ale když někdo třeba učí a pak vidí, že stejně nikdo nic neumí a žáci o to něco umět nemají zájem, tak je to dost frustrující.
Dáša, (12. 07. 2013 06:35) Reagovat
Mám pocit, že mi brzy "vyhoří" manžel. Má toho v práci hodně a vidím na něm i doma, že se vůbec nedokáže odreagovat. Koukáme na televizi, já se na něj kouknu a vidím, že je myšlenkami jinde. Vůbec nevím, jak bych mu mohla pomoci.
Alena, (04. 11. 2013 07:56) Reagovat
Chce to vymyslet nějakou aktivní zábavu, která by člověka skutečně dokázala odreagovat, aby se soustředil na něco jiného. Někdy je to ale hodně těžké, když má člověk v práci starosti...
Elis, (10. 01. 2014 13:19) Reagovat
Právě. Já už toho mám v práci nad hlavu, samé starosti a problémy, které se jen obtížně dají řešit, jestli vůbec nijak a nedokážu ani doma na ně přestat myslet, a to jsem se aktivně snažila. Dokonce jsem začala chodit na tancování, ale nějak zvlášť to nepomáhalo. Mě by snad už pomohly jen prášky na nervy, ale ty zase brát nechci.
Tomáš, (09. 06. 2014 09:47) Reagovat
Bojím se o svou přítelkyni kvůli syndromu vyhoření. Nakládá si toho v práci moc a celkově věnuje práci hodně. Taky mám pocit, že už pro ní nejsem tak důležitý. Jako by mě vyměnila za práci. Snažím se nebýt malichernej a přát přítelkyni úspěch, ale na druhou stranu nechci, aby se vše točilo jen kolem práce. Co s tím?
Zdena, (04. 06. 2015 08:07) Reagovat
Zkus si s přítelkyní promluvit - v klidu bez emocí a výčitek. Uvidíš, jak na to zareaguje. Možná se "probere", ale možná ne. Já jsem také chodila s jedním workholikem a je to těžké, a když to přesáhne určitou mez, tak to prostě nejde.
Michala, (01. 07. 2015 06:20) Reagovat
Třeba jí to pustí časem, ale mělo by to vycházet z ní, aby vám to pak nevyčítala. Já jsem zpočátku své kariéry taky hodně makala a pak jsem si uvědomila, že práce nestojí za to, abych jí věnovala celý svůj život. Teď už jsem se zklidnila a je to ok. Je fakt, že v té době jsme si také prošli s partnerem krizí a nechtěla jsem slyšet jeho argumenty. Naštěstí jsme to ustáli.
Bára, (29. 10. 2015 13:44) Reagovat
Tak záleží, jestli jsou vyhlídky na to, že se situace zlepší. Někdy zaběhnutí ve firmě může nějakou dobu trvat. Člověk by ale neměl zapomínat ani na svůj soukromý život. Zkuste s partnerem promluvit, třeba si to až tolik neuvědomuje. Nechal se prací strhnout a nevidí, že tím trpíte...
Nový příspěvek

Chcete dostávat inspiraci pro zpestření vašeho zdravého života?

My se o to postaráme!

Copyright 2006–2017 © Syndrom-vyhoření.cz
Kontakty