Syndrom vyhoření a ohrožené skupiny lidí
Syndromem vyhoření může trpět kdokoliv. Přestože je člověk tvor společenský, bývají ohroženi nejvíce ti, kteří pracují s druhými lidmi. Pravděpodobně je to proto, že s nimi nejsou v kontaktu na jednoduché nezávazné úrovni, jako při zábavě či náhodném setkání.Mezi lidmi přicházejícími zvenčí a pracujícím nastává (byť krátkodobě) určitý závazný vztah. Ten je podmíněný zodpovědným přístupem především ze strany službu poskytujícího člověka.
Dalo by se to tedy vyjádřit tak, že to, co je po čase neunesitelné v této práci, je zodpovědnost a požadavek na profesionální a bezchybný výkon.
Mezi skupiny lidí ohrožené syndromem vyhoření patří všichni vykonávají tzv. „pomáhající profese“.
- Zdravotnický personál (nižší i vyšší- sestry, lékaři, záchranáři, řidiči sanitek apod.)
Pečovatelé, ošetřovatelé, osobní asistenti- Sociální pracovníci, psychologové, terapeuti
- Učitelé, vychovávatelé
- Policisté, hasiči, právníci.
Dalšími ohroženými skupinami jsou takoví, jejichž práce je založena na časté komunikaci s lidmi.
- Zaměstnanci infolinek, pomocných linek, telefonisté
- Manažeři, novináři, reportéři, instruktoři
- Prodavači, číšníci, zaměstnanci služeb
Syndrom vyhoření se však může rozvinout i u lidí vykonávajících stereotypní práci.
- Řidiči městské hromadné dopravy
- Zaměstnanci továren na tzv. linkách
- Šičky a mnoho dalších
Pokud se poněkud odkloníme od teorie, že syndromem vyhoření mohou trpět pouze zaměstnaní lidé (tedy pracující), pak musíme připustit, že se syndrom vyhoření často týká i lidí a vztahů v osobním životě (v rodinách). Zejména jde o matky pečující o malé děti, lidi starající se o nemohoucí a nemocné příbuzné, ale i takové, kteří žijí v dlouhodobém a stereotypním vztahu.